Technická due diligence

Kupujete firmu. Spolu s ní kupujete i její kód.

Účetnictví vám ukážou a nechají prověřit. Systém vám ukážou taky — ze strany prodávajícího, jeho lidmi, v jeho prezentaci. A platit za něj budete další roky, přičemž první účet přijde dřív, než stihnete najmout vlastní tým.

Čte se kód, ne vyprávění o něm. Je to jediný zdroj, který na obchodu nemá zájem. Dokumentace popisuje záměr, prezentace popisuje naději, kód popisuje fakt.

Počítá se první rok vlastnictví. Ne „kvalita kódu“ — to je soud, který u jednacího stolu nepředložíte —, ale peníze: kolik lidí je potřeba, aby to prostě běželo dál, a kolik navíc, aby se to měnilo.

Hledá se to, co se nedá koupit zvlášť. Lidé, bez kterých systém nikdo neudrží. Cizí komponenty bez podpory. Data, která žijí na jednom místě a nepřenášejí se.

Drahé se odděluje od smrtelného. Drahé je cena a dá se zanést do obchodu. Smrtelné je to, kvůli čemu je systém nepředatelný; takových nálezů bývá jeden dva, ale mění celé vyjednávání.

Je to práce na čas. Tahle trasa jde skoro vždy za spěšnou cenu: okno obchodu je kratší než klidné čtení.

Seznam toho, co doopravdy kupujete, a cenu prvního roku vlastnictví v lidech a penězích. Zvlášť nálezy, které stojí za to přenést do jednání o ceně.

Dokument je váš a je psaný tak, aby se dal ukázat druhé straně.

Ocenění firmy a jejích vyhlídek — to je jiná práce a jiní lidé.

A není tu verdikt, jestli kupovat. Ten je váš a není o kódu.

Řekněte, kdy se zavírá okno obchodu a jestli je přístup k repozitáři. Všechno ostatní plyne z těchhle dvou odpovědí; z prezentací systém číst nebudu.